[jamiesocial]
Přestože by se mohlo zdát, že o onemocnění parodontu toho víme mnoho, stále zde panuje značné množství nejasností. Proto i nadále probíhají intenzivní testy, které se snaží rozluštit především bakteriální úlohu v patologických procesech dásní, alveolární kosti a periodontia.
V dutině ústní byla objevena nová bakterie, která se vyskytuje všude kolem nás od vod jezer a moří přes půdu až po těla rostlin. Vědci ji označují SR1 a ještě nikdy se ji nepodařilo kultivovat v laboratoři. Nyní se podařilo odhalit její genom a ukázalo se, že hladina těchto bakterií je vyšší u osob s chorobami parodontu. Tato bakterie je pro parodontologii významná svou genetickou výbavou. Mikrob totiž tvoří unikátní sekvence aminových kyselin ve své DNA. Ostatní bakterie dutiny ústní mají tu schopnost, vyměňovat si mezi sebou části DNA. Jedná se zejména o úseky genů, které pomáhají bakteriím vyrovnat se s nepříznivými vlivy a snáze tak v ústech přežít. Bakterie se pak s takovou informací „podělí“ s ostatními mikroby a ty tudíž snáze tvoří kolonie. Taková výměna částí DNA stojí za vznikem antibiotické rezistence bakterií, která se v dnešní době stává velkým problémem. Čím dál častěji se vyskytují bakterie, které nereagují na antibiotickou léčbu, a dnešní medicína prakticky nemá způsob, jak jimi vyvolané infekce léčit. SR1 však má specifickou sekvenci aminokyselin, která není kompatibilní s DNA ostatních mikrobů. Pokud by se ukázalo, že jejich vliv při vzniku parodontopatií je větší, než se původně myslelo, mohla by se parodontologie posunout významným směrem k vytvoření správného léku na tato onemocnění. Antibiotika by mohla začít hrát daleko větší roli při léčbě i obyčejných chronických parodontitid, které se dnes léčí hlavně správnou orální hygienou a výplachy antiseptickými ústními vodami. Každopádně bakterie SR1 nejsou jedinou neznámou v našich ústech. Vědci jsou si prakticky jisti, že v dutině ústní se vyskytuje celá řada bakteriálních druhů, které zatím neznáme. Neznáme je hlavně proto, že se nedají (stejně jako SR1) běžnými laboratorními metodami kultivovat. O jejich úloze v rozvoji nemocí parodontu se můžeme dnes jenom domnívat, ale je jisté, že některé z nich budou mít na vznik parodontopatií větší či menší vliv.
Zdroj: sciencedaily.com
